Co se stalo před 550 lety v Kunvaldu ?

 Jednota bratrská, založena před 550 lety v Kunvaldu, ovlivnila nejen Východní Čechy, ale celou Evropu a o pár set let později i celý svět. Podívejme se, jak k tomu došlo. 

1. Co předcházelo vzniku bratrského hnutí

Ve středověku byla tehdejší římská církev v nepředstavitelném úpadku, zejména duchovním a morálním. Křižácké výpravy, inkvizice, korupce… U Jana Blahoslava nacházíme, jakými jmény byla římská církev v době předhusitské označována: „Holý Antikrist, vtělený ďábel, vrah pekelní, křivé lučiště, sliny rouhání, hřích více nežli proti Duchu svatému“.
V té době povstávali učení i prostí lidé, kněží i laici, kterým zlořády vadili tak, že riskovali vlastní majetek a život a na zlořády upozorňovali v kázáních i spisech. První takoví kazatelé povstali ještě před Mistrem Janem Husem, v zahraničí proslul zejména John Wycliff, který razil názor, že jedinou autoritou ve věcech víry je bible (nikoli papežské rozhodnutí nebo tradice) a ostře vystupoval proti válkám i trestu smrti. Po Wycliffově smrti začali jeho následovníci, zvaní Lollardi dokonce kázat nauku, podle níž „spásné působení svátostí závisí na mravní povaze kněze, jenž je uděluje“ – tuto myšlenku přijali některé husitské skupiny i první bratří. (Je to velmi znepokojivé, protože by to znamenalo, že pokud zkorumpovaný kněz pokřtí dítě, není jeho křest platný.)

Mučednická smrt Jana Husa byla katalyzátorem pro české reformační hnutí. Nemůžeme se divit, že když Řím poslal vojsko, české stavy zorganizovali obranu, byli přesvědčeni, že bojují za pravdu. Husitské války, které následovaly bohužel přinesly mnoho utrpení a rozčarování. Češi sice získali drobné ústupky ze strany Říma, byla tolerována takzvaná církev podobojí a v jejím čele stanul arcibiskup Jan Rokycana, ale mnoho lidí bylo zklamaných. Viděli, že ani boj s mečem v ruce, ani nekonečné vyjednávání s římskými vyslanci nevede k proměně církve. Tehdy Petr Chelčický napsal několik svých spisů, ve kterých odmítá vedení války jako prostředku k hájení pravdy a obhajuje názor, že církev by neměl usilovat o podíl na světské vládě.

2. Založení kunvaldského společenství

Tehdy malá skupina mladých lidí, kteří toužili, povzbuzeni spisy Chelčického, žít skutečně podle Božího zákona, hledali ke komu by se přidali, ale nikdo z plamenných kazatelů neměl odvahu postavit se do čela malé komunity a svá kázání proměnit v život. Komenský vypráví, jak tehdy získali od krále Jiřího svolení přestěhovat se „na panství Litické, na horách při hranicích slezských, kam hned ti pražští měšťané, bakaláři a mistři se odebrali, a jiní od jinud, i z obecného lidu i z urozených, učení i neučení v nemalém počtu se sběhli, obzvláštně v létu 1459. do vsi Kunvaldu (v kraji u Žamberka), kdež čtení svatých Písem, modliteb a pobožných skutků pilní byli.“ Našli si starého kněze Michala ze Žamberka, který žil příkladným životem a pozvali ho, aby jim sloužil svátostmi. Navzájem mezi sebou nedělali rozdíly, titulovali se „bratři a sestry“ a pro své společenství přijali jméno „Bratří zákona Kristova“. Jejich vzorem byla apoštolská církev prvních křesťanů a jejich učení byla jen slova Ježíše Krista. Svým úsilím plnit požadavky Písma se začali dostávat do konfliktu s tehdejším platným právem. Několik se jich například dostalo do vězení protože odmítli složit přísahu. Do konfliktu se dostali i s organizovanou církví, která v nich viděla novátory a elitáře. Místo v kostele se scházeli k Večeři Páně v obyčejných domech, místo zlatých kalichů používali hliněné hrnky, místo hostií používali normální chléb.

Přes všechny pomluvy se k bratřím přidávali stále další a další skupiny i jednotlivci, laici i kněží. Král Jiří, který si dělal zálusk na císařský titul, potřeboval mít před papežem dobré jméno a tak poslední co v Čechách potřeboval,  je rozmáhající se sekta. Nařídil proto pronásledování, které Jednotu provázelo po celá staletí. K pronásledování se přidal i sám český arcibiskup a celá církev podobojí. Naštěstí měli bratři své příznivce mezi šlechtici a ti jim nabízeli na svých panstvích útočiště. Přesto bylo mnoho z bratří zatčeno, mučeno, drženo ve vězení a zabito. Zároveň to bratry vedlo k psaní listů na svou obranu, bratr Řehoř, vůdce kunvaldských, píše: „My sme se na to vydali, abychom samým toliko čtením Písem se spravovali a příklady Pána Krista i svatých apoštolů, v tichosti, v pokoře, v trpělivosti, v milování nepřátel.“

Svým okolím byli bratří mylně považování za nový mnišský řád nebo bratrstvo, což nebylo jejich cílem, přijali nový název, Jednota bratrská, který lépe vystihoval jejich snahu o vytvoření stejně smýšlející skupiny věřících bez hierarchického uspořádání, která neměla za cíl se od oficiální církve odtrhnout.
Když jim však oficiální církve odmítla poskytnout kněžské svěcení, stanovili si po příkladu apoštolů vlastní duchovní. Stalo se to roku 1467 ve Lhotce u Rychnova a je tím datován vznik Jednoty bratrské jako samostatné církve. Tím byl samozřejmě odstartován hon na kacíře ze strany církve římské i podobojí.